Jako CUP 2010 je za námi

Patřím k lidem, kteří často pohlíží na svět růžovými brýlemi a můj optimismus je v týmu již pověstný, ale před turnajem v Hradci tomu tak nebylo. Měla jsem tu možnost zúčastnit se již loňského ročníku, a dobře jsem věděla, jak těžké zde bude uspět. Většina tipujících se sice shodla na posledním 24. místě, ale v skrytu duše jsme téměř všichni věřili v lepší výsledek.
Při rozlosování základní skupiny – Sparta Praha, Dynamo České Budějovice, Baník Most, AFK Chrudim, Čechomorec Oděssa – mi bylo jasné, že jiné umístění, než poslední ve skupině, by bylo spíše malým zázrakem. Bohužel jsem se nemýlila.
Po drobných individuálních chybách jsem postupně pohráli všechny zápasy základní skupiny. Předvedená hra byla odrazem momentálního úrovně mladší přípravky. Mužstvo herně drželi kluci ročníku 2002 doplněni o Fildu Plhala, Vítka, Jáchyma a Haryho. Nechyběla bojovnost a  nasazení, ani touha po vítězství. Ale bohužel to byli naši soupeři, kdo nám ukazoval, jak se hraje fotbal v naší věkové kategorii.
Druhý herní den jsme zahajovali zápasem se Sezimovým Ústím, výsledkem byla opět prohra. Velká škoda, že Josef a Filda P. zapomněli svou sobotní „extraformu“ kdesi na ubytovně
a na nedělní den s sebou  donesli pouze „formu“.  Následoval zápas s Jabloncem, který pro nás byl asi nejbolavějším z celého turnaje. Slibné jednobrankové vedení jsme nedokázali udržet  a soupeři podlehli 2:1. Poslední vyhraný zápas se soupeřem  z Brumova nám zaručil konečné 23. místo.
Podle hodnocení nezávislých pozorovatelů byli v každém zápase za své výkony na hřišti ohodnoceni naši hráči : dvakrát byli vybráni Filda Plhal, Josífek Bolcár, Víťa Janko a po jednom ocenění obdrželi Páťa Hýbl a Michal Brázda.
Celkové skóre po odehraných osmi zápasech 16:2 sice nevypadá až tak hrozivě, ale zklamání v nás asi panuje. Pracujeme s průměrnými hochy, jejichž výkonnost značně kolísá. V týmu není výrazná klukovská fotbalová postava, která by uměla strhnout ostatní hochy, která by uměla uklidnit hru a hlavně, která by uměla střílet branky a tím rozhodnout vzájemně vyrovnané zápasy. Máme co dohánět, co zlepšovat, na čem pracovat.
Byl to náš poslední společný turnaj. Atmosféra uvnitř celého realizačního týmu, rodičovské i sportovní větve byla vynikající. Patřili jsme mezi nepočetnější výpravy a nutno dodat, že asi nebylo človíčka, který by si tento víkend řádně neužil.
Děkuji všem klukům za vzornou docházku na tréninky, za účast na všech odehraných turnajích a zápasech. Můj dík patří také  všem rodičům za výbornou, troufám si říct, vzájemnou spolupráci.
Především ale děkuji všem trenérům Pavlovi, Liborovi, Alešovi. Ta porce svého volného času, který ukrajujete a věnujete našim ratolestem byla a je veliká. Vážím si Vaší práce, toho co děláte pro naše malé sportovce. Díky moc!
Na závěr si ale neodpustím dvě kritické poznámky. Jedna směřuje k nám rodičům, druhá k trenérům.
Vážení rodiče, nadešel čas, kdy je třeba přestat se o naše ratolesti starat jako o tříletá batolata. Již není potřeba našim synátorům soustavně připomínat kdy mají doplnit tekutiny, kdy je třeba obléci větrovku... Vykliďme postranní čáry, přesuňme se na tribuny, tam je naše místo. Nechme pracovat trenéry, nerozptylujme naše děti svými poznámkami k jejich předvedené hře. Rozeberme jejich chyby v klidu doma, bez emocí. Nefoukejme každou jejich bolístku a nesnažme se jim vnuknout názor, že zrovna ta jejich je nejvíc bolavá. Stávají se z nich samostatné osobnosti s vlastním názorem, tak je v tom podporujme.
Vážení trenéři, jakmile mi to mé pracovní nasazení dovolí, navštívím knihkupectví s odbornou sportovní literaturou a budu hledat knihu na téma „ Jak a hlavně kdy správně střídat „, většinou držím své emoce na uzdě, ale na hradeckém hřišti jsem se ani já neubránila vulgárním výrazům.
Doufám, že rozdělení mladých fotbalistů do rozdílných věkových kategorií nebude bránit tomu, aby náš „ Kučerovský bar“ žil dál!!!

sepsala:Katka Bolcárová