14.1.2012 Olomouc

Náš první halový turnaj v této sezoně odehraný ve vojenské hale Na Šibeníku. Po noční sněhové nadílce jsme se vydali do Olomouce s cílem překvapit všechny soupeře naší hrou, což se nám na sto procent povedlo (překvapili jsme i sami sebe, jednou jsi nahoře, jednou dole). K prvnímu zápasu proti Zlínu jsme nastoupili za 5 minut 12, protože cesta trvala déle než jsme počítali (sníh na vozovce, hledání haly, pořadatelé napíší hala na ulici Šibeník a ona to je ulice Třídy Míru). Fotbal se hrál na jedné straně o mantinel a na druhé se vhazoval aut, takže pro nás dost neznámá věc. Kluci nevidí ani jeden zápas, jdou hned hrát, soupeř si to dává o mantinel, my na ně koukáme a nevíme, jestli se má házet aut nebo se má hrát dál. Prostě jsme byli z pravidel maličko mimo. Další věc - v pravidlech bylo napsáno, že se nesmí vyhazovat za půlící čáru a snad jen my a Přerov jsme to dodržovali. Za sebou jsme měli čtyři odehrané zápasy - čtyři prohry, kluci byli zvadlí a nikomu se nechtělo moc hrát (nevím proč, možná psychika, rozhodčí, zázemí haly). V tu chvíli by na nás nikdo nevsadil ani starý, rezavý groš. V kabině jsme si řekli, že už o nic nejde, hlavně, aby jsme neskončili poslední. Fildovi v bráně jsem řekl, ať vyhazuje přes půlící čáru, když můžou ostatní, tak proč ne my, klukům ať hrají jako když jsou na tréninku a světe div se, na palubovce se objevil jiný tým o kterém najednou začali všichni soupeří mluvit a dávali ho za příklad (ne, byly to Svitavy). Borci si začali věřit a odnesly to dva týmy Olomouce, Opava a moc nechybělo a i Prostějov. Škoda zranění Lukáše v posledním zápase právě s Prostějovem, když dobrých sedm minut musel prosedět na lavičce a kluky to v pěti lidech stálo moc sil a výsledek jsme neudrželi, 47 sekund před koncem jsme dostali gól na 2:1. V tu chvíli mě začalo hodně mrzet, že jsme prohráli 2 zápasy, se Zlínem 2:1 a Přerovem 2:1, ikdyž jsme jim byli více než vyrovnaným soupeřem. A kór, když mě po turnaji trenéři Prostějova řekli, jak je to možné, že prohrajeme se slabými a se silnými hrajeme jako víno a všechny hodně trápíme a nebo je porazíme. Přesně to vystihl pan trenér Králíček, když po našem výborném obratu v turnaji řekl: "Cos jim do toho pití nalil? To je úplně jiný tým." My jsme prostě tým dvou tváří. Můžeme prohrát úplně s každým, ale stejně tak můžeme porazit úplně každého. Ikdyž dnes nám k tomu pomohl hodně Milča, který se stal nejlepším střelcem turnaje v takovéto konkurenci se 13ti brankami. Milčo, ještě jednou velká gratulace. Kluky bych chtěl pochválit za to, že turnaj nezabalili, když se nám nedařilo a proti tabulkově silnějším týmům začali hrát dobrý fotbal za který se nemusí vůbec stydět, ba naopak. Kluci, všem Vám opravdu děkuji a vidíte, že se dá takový velký turnaj odehrát i v sedmi lidech, jen mít trošku více štěstí, tak si troufám říci, že jsme mohli skončit i na bedně. Snad se nám to podaří na našem domácím turnaji 5.2.2012 ve sportovní hale Na Střelnici, který je stejně kvalitně obsazen.

Výsledky:

Sy - Zlín

1 : 2 Králíček

Sy - Sparta Brno

1 : 4 Králíček

Sy - Přerov

1 : 2 Králíček

Sy - Sigma Olomouc (bílí)

0 : 3

Sy - Sigma Olomouc (červení)

6 : 0 Králíček 3, Samek, Pechan, Šilhart

Sy - Sigma Olomouc (modří)